Nejcennějším výrobkem z domácí zabijačky je škvařené sádlo a používá se jako energeticky velmi vydatná pomazánka na chleba. Kromě energie jsou tuky důležité pro vstřebatelnost některých vitamínů, a navíc je to prostě dobré.
Sádlo určené ke škvaření nemá obsahovat zbytky vnitřností a masitých částí, které by mohly negativně ovlivnit kvalitu i chuť sádla a navíc zvyšují riziko připálení sádla.
Jak na to
- Syrové sádlo opláchněte, odstraňte všechny i velmi malé kousky masa a kůže. Sádlo pokrájejte nožem na krájecím prkénku na kostky velikosti asi jeden a půl centimetru.
- Sádlo škvařte v kastrolu s rovným dnem a míchejte vařečkou s rovným koncem. Část rozkrájeného sádla vložte do kastrolu, mírně podlijte vodou, nepatrně osolte a nejprve škvařte pod pokličkou za častého zamíchání.
- Když se sádlo trochu rozškvaří, přidejte zbytek syrového sádla, aby se sádlo nepřichytilo ke dnu. Za občasného zamíchání škvařte dále. Sádlo neškvařte při příliš vysoké teplotě, vznikají tím látky dráždící trávící ústrojí. Bílé sádlo získáte, škvaříte-li je při nižší teplotě, když se jen vaří.
- Jakmile sádlo přestane pěnit a vyčistí se, odeberte je z nádoby a škvarky nechejte jen zrůžovět s malým množstvím sádla. Škvarky oddělíme přes sítko a necháme okapat, drobné zbytky škvarků můžeme v rozpuštěném sádle ponechat, sednou na dno ještě před ztuhnutím sádla.
Nejkvalitnější je sádlo hřbetní. Plstní sádlo není tak chutné, nejméně hodnotné je sádlo střevní (z břišní dutiny). Při tavení můžete míchat sádlo hřbetní se sádlem plstním, nikdy do něj nemíchejte sádlo střevní.
Buďte první kdo přidá komentář