Řeč je samozřejmě o kmínu! Dle záznamů byl kmín používán už v době kamenné. Původně však pochází zejména z Egypta, Turecka a Íránu. Díky svým chuťovým a aromatickým vlastnostem se stal populární na Středním Východě i v Indii.
Dnes se kmín běžně přidává do pokrmů obsahujících čili, do kari, salsy a různých omáček. Přímo se používá na ochucení polévek a do dušených pokrmů. Běžně jej nalezneme ve falafelu, humusu a dalších jídlech Středního Východu.
Vůni a chuť kmínu dodává silice, dále obsahuje bílkoviny, tuky, třísloviny, pryskyřice a jiné látky. Na jaře můžeme sbírat mladé lístky kmínu a přidávat je do polévek, pomazánek, salátů či k masu. Suché nažky se používají celé či mleté.
Koření se s ním např:
• ryby
• pečená masa
• polévky
• houby
• pomazánky
• brambory
• zelí
• též se používá k výrobě likérů
• pečivo
Co všechno umí?
• ve směsi s octem zastavuje krvácení z nosu
• uvolňuje žaludeční křeče
• působí dezinfekčně
• vyhání střevní parazity
• usnadňuje vykašlávání
• osvěží dech
• podpoří trávení
• působí proti nadýmání
Husa pečená na kmínu
Vykuchanou, očištěnou a pod tekoucí vodou pečlivě omytou husu zevnitř i na povrchu osolíme, dobře okmínujeme a vložíme prsíčky dolů do pekáče. Husu podlijeme, přikryjeme pokličkou a dusíme v troubě.
Během dušení obrátíme a dáme pozor, aby se kůže nepřipekla k pekáči. Doba úpravy záleží na stáří husy. Pak husu na kmínu dopečeme bez pokličky. Během pečení poléváme vypečenou šťávou a podle potřeby podléváme vývarem z drůbků. U husy hodně sádelnaté musíme kůži propíchat vidlicí, aby sádlo vyteklo a vyškvařilo se. Sádlo sbíráme z pekáče bez vypečené šťávy, aby se nepřepalovalo. Správně upečená husa musí mít dozlatova vypečenou kůžičku.
Husu pečenou na kmínu naporcujeme, použijeme k tomu nůžky na drůbež a můžeme podávat. Přílohu volíme podle chuti.
Když přidáte tento recept do svého jídelníčku, jistě se Vám budou objednávkové lístky na vaší bonovací liště jenom kupit.
Zdroj internet.
Buďte první kdo přidá komentář