Důvod pro nekuřácký zákon je založen na skutečnosti, že kouření je volitelné a dýchání není. Proto zákaz kouření ochraňuje nekuřáky před účinky pasivního kouření, které obsahují zvýšené riziko srdečních onemocnění, rakoviny, rozedmy plic a jiných nemocí. Zákaz kouření byl zaveden již v mnoha zemích v různých podobách v průběhu let.
Zákaz kouření v barech a restauracích může výrazně zlepšit kvalitu ovzduší v těchto zařízeních. Výzkum ukázal, že zlepšení kvality ovzduší znamená snížené toxinů v krvi zaměstnanců. Například mezi zaměstnanci norských restaurací, které nařídily zákaz kouření, testy ukázaly zlepšení (snížení) hladiny nikotinu v moči u nekuřáckých i kuřáckých pracovníků.
Něco málo z historie
Jeden z nejstarších světových zákazů kouření se datuje k roku 1575, kdy mexická církevní rada zakázala užívání tabáku v každém kostele v Mexiku a španělských koloniích v Karibiku. První moderní, celostátní tabákový zákaz byl uložen v každé německé univerzitě, poště, vojenské nemocnici a úřadu v roce 1941.
Mnohé studie, které byly publikovány v odborné literatuře, zkoumají ekonomický dopad způsobený nekuřáckou politikou. Většina vlád a akademických studií zjistily, že neexistuje žádný negativní ekonomický dopad spojený se zákazy kouření.
Kritika zákazů
Běžným argumentem stojícím proti vládnímu zákazu kouření na veřejnosti je, že jsou porušována práva občanů a vlastníků nemovitostí. Také je někdy argumentováno, že kouření dospělých je osobní životní styl bez obětí. Ačkoliv tento argument o životním stylu a právu ke kouření může být vysloven, protichůdným stanoviskem je zase právo osoby volně dýchat nezakouřený vzduch, jako životní styl. Zvláště když někdo akceptuje lékařské výzkumy o tom, že pasivní kouření je škodlivé lidskému zdraví.
Více přesvědčivý argument pro práva kuřáků má být vyvolán, když vlastník nemovitosti rozhodne, že kouření je povoleno a nekuřákům je dáno varování, čili vyvarovat se tomuto zařízení, kde se kouří. Čím více soukromých zařízení, tím lepší argument; kouření ve vlastním domě je jiné, než na veřejných místech, jako je třeba škola, kde se vyskytují nekuřáci.
Mezi těmito dvěma extrémy jsou místa jako pracoviště, veřejné obchody, restaurace, bowlingové kluby a haly bazénů, které jsou otevřeny mladistvým, místa pro dospělé jako jsou bary uzavřené mladistvým a soukromé kluby otevřené veřejnosti. Na pracovišti zase může být argumentováno svobodným výběrem pracovního místa a také, že zaměstnanec nemůže svobodně opustit zaměstnání, pokud je kuřákovi povoleno kouřit. Na druhém konci spektra kouřit v soukromých klubech se souhlasem kamarádů při pokeru se může trochu odlišovat od toho, co se dělá ve vlastním domě.
Připravil: Jan Domabyl
Jste jiného názoru, máte jiné nebo stejné zkušenosti? Pojďte diskutovat na Facebook.
Buďte první kdo přidá komentář